.jpg)
Pro introverty je přirozené pracovat o samotě a věnovat se individuálním činnostem, jako je kreslení nebo čtení.
Pokud vaše dítě neustále klade otázku „proč“, nekárejte ho. Introverti jsou velmi zvídaví a někdy se ptají i na zdánlivě banální věci. Jejich jednání a komunikace jsou však odlišné.
Podle lékařky Marty Olsen Laney je temperament člověka jasně daný. To znamená, že se rodíme buď jako introverti, nebo jako extroverti. Do které skupiny dítě patří, se začíná projevovat již kolem čtvrtého měsíce věku.
Od rodičů se přitom očekává, že nebudou chtít dítě měnit. Nejde totiž o žádnou poruchu ani nemoc. Introverze je vlastnost člověka, která ho provází celý život, a ostatní (zejména extroverti) by ji měli pochopit.
Aby ji ostatní, zejména rodiče, začali chápat, je důležité rozpoznat typické rysy introvertů.
PŘIROZENÁ ZVÍDAVOST
Introverti se obecně zajímají o svět kolem sebe – jak funguje a kdo v něm žije. Nebojí se pokládat ani zdánlivě triviální otázky. Pokud se tedy vaše dítě neustále ptá „proč“, nekárejte ho. Může to být jeden z charakteristických znaků introverta, prostřednictvím kterého se snaží porozumět světu a dozvědět se víc.
V souvislosti se zvídavostí je také důležité zmínit, že introverti jsou, bez ohledu na věk, výbornými posluchači. A přitom si zapamatují téměř vše, co jim druhá strana říká.
ROZVÁŽNÉ JEDNÁNÍ
Zatímco otázky introvertům napadají spontánně, jejich jednání tak instinktivní není. Místo impulzivního chování dávají přednost rozvaze a vyhodnocování. Jinými slovy, introvert si raději situaci nejprve odpozoruje a jedná na základě toho, co považuje za správné.
U dětí toto chování můžete pozorovat při hrách a jiných společenských aktivitách. Nebo při komunikaci, když si dítě chvíli rozmýšlí, co říci.
Jednou z velmi pozitivních vlastností introvertů je, že se rozhodují podle vlastních hodnot a standardů. Neodrazuje je ani myšlenka, že tím nezapadnou do davu.
Pokud se tedy vaše dítě rozhoduje jinak než jeho vrstevníci, nemusí jít o projev vzdoru. Pokud patří k introvertům, jednoduše se řídí svými pocity a zásadami.
ZÁLIBA V INDIVIDUÁLNÍCH ČINNOSTECH
Když bylo spisovatelce Susan Cain devět let, její maminka jí do letního tábora přibalila kufr plný knih. Pro Susan to bylo naprosto přirozené. Vyrůstala v rodině introvertů, kde si každý večer všichni sedli ke čtení.
Až do konce tábora se Susan knih nedotkla, protože se musela věnovat společenským aktivitám. A jak uvádí ve svém TED vystoupení, podobných situací by ve svém životě napočítala několik.
Co tím chceme říci? Že pro introverty je přirozené pracovat o samotě a věnovat se individuálním činnostem. U dětí to může být například čtení, kreslení, hra s oblíbenou hračkou nebo u chlapců počítačové hry. Tento aspekt introvertního života by neměl být vnímán negativně. Právě naopak.
Introverti během těchto aktivit rozvíjejí svou bohatou fantazii. A pokud se do něčeho pustí, berou svou práci velmi vážně. Důkazem toho je i Susan Cain, která psala sedm let bestseller Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy neutichá.
V knize čtenáře provází od dětství až do současnosti a radí rodičům, jak přistupovat k introvertním dětem. Portál Goodreads.com zařadil knihu mezi nejlepší tituly roku 2012.
INTROVERTI MAJÍ VLASTNÍ SVĚT
To, že introverti žijí ve svém vlastním světě, jsme již naznačili. Jejich vnitřní prožívání se však netýká jen individuálních aktivit.
Introverti nemají problém trávit čas sami v místnosti přemýšlením, hloubáním nebo jen obyčejným tichem.
Podobně se chovají i poté, co je unaví společenské aktivity. U dětí to může být čas strávený ve školce nebo s kamarády.
Spisovatelka a zakladatelka komunity IntrovertDear.com uvádí, že pokud si introvertní děti od skupinových činností neodpočinou, mohou se rozplakat, být nervózní nebo unavené.
CITLIVOST NA NÁHLÉ PODNĚTY
Introverti nemají rádi hlučné prostředí nebo příliš mnoho lidí. Jsou také citliví na nové podněty.
Potvrzují to i harvardští psychologové Jerome Kagan a Nancy Snidman, kteří uvádějí, že pokud dítě reaguje podrážděně na nové podněty, pravděpodobně bude plaché nebo introvertní.
Ačkoliv se dítě může během dospívání změnit, oproti extrovertům bude vždy na podněty reagovat citlivěji.
PRAVDĚPODOBNOST SEPARAČNÍ ÚZKOSTI
Jak uvádí portál Mayoclinic.org, separační úzkost je běžné vývojové stádium. U většiny dětí toto období přejde kolem třetího roku. U introvertních dětí ale může trvat déle nebo se později vracet.
Tento stav se vyznačuje depresemi a strachem z odloučení od blízké osoby. U introvertních dětí se to často projevuje například obtížným zvykáním si na školku.
Na vznik separační úzkosti má vliv nejen genetika, ale i rodinné prostředí (například ztráta blízkého nebo rozvod rodičů).
MAJÍ POTÍŽE SE VYJADŘOVAT
Na závěr se opět vrátíme k příběhu Susan Cain. Během jednoho školního dne měla na hodině angličtiny předvést scénku z Macbetha a použít přitom improvizaci. Malá Susan ale nedokázala mluvit, začala se červenat a třást. Nakonec jí bylo tak špatně, že musela odejít ze třídy.
Introverti spoléhají spíše na dlouhodobou než krátkodobou paměť, a proto pro ně může být hledání správných slov obtížné. Nedivte se, pokud si vaše dítě občas dává pauzu na přemýšlení, co říct.
Zajímavé je, že právě prostřednictvím knih a umění si introverti tento „nedostatek“ kompenzují. Právě zde nacházejí správná slova, která jim pomáhají vyjádřit jejich myšlenky a pocity.
Pokud jste si při čtení tohoto článku vzpomněli na něco, co byste mohli pro své dítě potřebovat, navštivte prosím náš rodinný E-shop pro děti www.lalalukids.cz a vyberte si ze široké nabídky zboží pro novorozence, jako jsou podložky na hraní LALALU, tekuté prací prášky a aviváže Souldrops a spoustu dalších potřeb pro miminka i starší děti.
Nyní se slevovým kódem BLOG5 získejte dodatečnou slevu 5 % na celý nákup.
Sledujte nás
VYBRALI JSME PRO VÁS
